Při jakémkoli pohybu na střeše, ať už se jedná o pravidelnou údržbu střechy, shazování sněhu, revizní činnost, kontrolu střešního pláště nebo jakékoli jiné aktivity, je nutné chránit osoby pohybující se po střechách v rizikových zónách.
Zdrojová data naleznete na stránkách výrobce https://www.roofix.cz
Při jakémkoli pohybu na střeše, ať už se jedná o pravidelnou údržbu střechy, shazování sněhu, revizní činnost, kontrolu střešního pláště nebo jakékoli jiné aktivity, je nutné chránit osoby pohybující se po střechách v rizikových zónách proti pádu. K tomu slouží podle svého účelu buď záchytný nebo zádržný systém. O možnostech navrhování, jejich výhodách nebo nevýhodách, o postupech navrhování a rozhodovacím procesu, se dočtete v tomto článku.
Prvním krokem pro realizaci záchytného systému je jeho návrh. Buď jej může projektant navrhnout sám nebo návrh vytvoří odborná firma (např.: Roofix) či jeho potřebu projektant pouze zmíní v technické zprávě v projektové dokumentaci. Každá z variant má svá pro a proti.
K navržení záchytného sytému potřebuje tři hlavní dokumenty:
Pozitivem dozajista je, že takto se ušetří čas a peníze. Slabší stránkou věci může být nedostatek zkušeností projektanta s navrhováním záchytných systémů. Pokud projektant cítí potřebu si v tomto směru rozšířit obzory, je možné se po domluvě zúčastnit školení se společností Roofix. Z našich zkušeností plyne, že se v rámci takového školení mnoho věcí objasní a zapadne do skládačky procesu navrhování záchytných systémů. Případně lze s naší společností již vytvořený návrh záchytného systému konzultovat.
Nespornou výhodou návrhu provedeného odbornou firmou je, že pokud záchytný systém navrhuje společnost jako je Roofix, jedná se většinou o firmu, která záchytné systémy i realizuje. Je zde předpoklad silných praktických zkušeností, které se dají využít při různých nestandardních řešení.
Příkladem budiž to, že projektant při návrhu záchytného systému nevezme v potaz hřeben střechy, o který by pak mohlo lano záchytného systému dřít.
POZNÁMKA
Jestli se má jednat o plnohodnotný projekt záchytného systému, měl by být opatřen autorizačním razítkem projektanta. Ne každá odborná firma takovým razítkem disponuje a výkres má tedy pouze formu návrhu, za který firma nenese zodpovědnost.
Možnou nevýhodou mohou být termíny vyhotovení, čekací doba může být delší v závislosti na vytíženosti firmy.
Pokaždé je třeba sledovat míru zajištění střechy tak, aby byly zajištěny veškeré prostupy a hrany pádu. Některé firmy vynechávají světlíky a berou v potaz jen okraj střechy, což ale nemusí být kompletní řešení. Takový návrh by pak měl projektant překontrolovat. Návrh, který nezohledňuje veškeré rizikové zóny sice může snížit cenu záchytného systému, nicméně je lepší v návrhu zohlednit veškeré rizikové zóny včetně světlíků a případně provést škrty, než navrhnout nedostatečný záchytný systém a poté muset investorovi přidělávat náklady a vrásky. Pro takové případy by měl projektant vědět, jaký druh světlíků je použit, (zda jsou zabezpečené proti pádu), nebo lze tuto informaci dohledat. Dohledávání ale nakonec může být dražší řešení než pár kotvicích bodů záchytného systému navíc.
Návrh by měl být vždy kompletní a škrty by se měly provádět pouze a jen na žádost investora, který by ale měl mít jiné řešení bezpečnosti, v případě, že záchytný systém nebude v některých místech instalován.
Pro projektanta je to řešení nejjednodušší, pro všechny ostatní firmy složitější, především pak pro společnost, která dělá výběrová řízení na dodavatelské firmy, je to pro všechny práce navíc.
Poslední řešení je žádné řešení, znamená strčit obrazně hlavu do písku a záchytný systém nenavrhnout ani na povinnost jím střechu osadit v projektové dokumentaci neupozornit. V tomto případě se pak začnou vést dohady, kdo měl na tento nedostatek upozornit, a kdo za to nese odpovědnost. Většinou se to řídí zákonem padajícího h****, takže to dopadne na střechaře, jako odbornou firmu. Každopádně tím vznikají dodatečné neočekávané náklady. Pokud si nevíte rady, jak na takový nedostatek investora upozornit, obraťte se s důvěrou na náš tým.
Jak správně navrhnout záchytný systém a které skutečnosti je třeba brát na zřetel?
Postup rozhodování při navrhování záchytných systémů se skládá z šesti kroků, které jsou níže ve zkratce popsány.
Nejprve je třeba se zaměřit na splnění účelu systému, tedy zda je výška budovy dostatečná, aby bylo možné pád člověka bezpečně zachytit. Je třeba vzít v potaz nejen přípustnou délku pádu 1,5 m, ale i další faktory, aby se zamezilo pádu člověka na zem nebo nižší střechu, či jinou překážku.
Bezpečná délka, se kterou je nutno počítat pro zachycení pádu je min. 6,5 m (součet délky pádu 1,5 m, výšky člověka, délky jistícího lana, ohybu neztuženého ramene kotvicího bodu a tlumiče pádu). V případě, že budova není dostatečně vysoká nebo jakákoli jiná překážka brání bezpečnému zachycení pádu, je třeba použít zádržný systém. Pokud riziko nárazu při pádu nehrozí, lze použít systém zachycení pádu.
Vhodné pro větší střechy s větší intenzitou pohybu osob.
Vhodné pro menší či členitější střechy, nevýhodou je použití více kotvicích bodů, což znamená více prostupů střechou. Zároveň se zvyšuje riziko špatně nastaveného jistícího lana.
Kombinace bodového a lanového systému se využívá při větší členitosti střech, které jsou složitější, a zvolení pouze jednoho typu by nebylo efektivní.
U takových střech, kde je třeba zajistit jejich část zcela proti pádu, lze použít kombinaci obou systémů.
Záchytný systém musí pokrýt veškeré rizikové zóny, tedy i světlíky a jiná místa na střeše, kde hrozí pád.
